Domů / Domácí zprávy / Kojeňáky ztrácí smysl, můžeme je zrušit, tvrdí analýza. Nejmenších dětí v nich ubývá

Kojeňáky ztrácí smysl, můžeme je zrušit, tvrdí analýza. Nejmenších dětí v nich ubývá

Česko je poslední evropskou zemí, která posílá děti mladší tří let do ústavní péče. Už ale možná ne na dlouho. Poslanci by tuhle praxi mohli brzy zakázat. Odpůrci návrhu ale tvrdí, že neexistuje alternativa, kam takové děti dát. Studie organizace Lumos však ukazuje, že v kojeneckých ústavech už dnes není ani tři sta dětí mladších tří let a i pro ně existují lepší místa pro žití.

Stovky českých dětí tráví první roky svého života bez individuální péče, podpory a stabilních rodinných vztahů. Místo toho vyrůstají v kojeneckých ústavech – zdánlivě přežité instituci, která i přes největší snahu rodinu nenahradí, a které už se zbytek Evropy zbavil. 

Nová studie organizace Lumos – jež se specializuje na systém péče o ohrožené děti – se nyní snaží odpovědět na základní otázku: Je možné do tří let tuhle praxi definitivně ukončit a zařadit se k vyspělým státům světa? Právě na ni budou muset brzy odpovědět také čeští poslanci, až budou hlasovat o návrhu, jenž by měl umísťování nejmladších dětí do kojeneckých ústavů zakázat. Místo toho by měli ideálně zůstat se svou rodinou, zamířit do náhradních rodin, nebo v nejhorším případě do jiných zařízení, než je ústavní péče.

A alespoň podle studie Lumos je odpověď na tuto otázku vcelku jednoduchá – ano, reálné to je. Dokazuje to podle ní už fakt, že většina ze čtyřiadvaceti českých „kojeneckých ústavů“ už dnes vlastně svou zákonem danou roli příliš často neplní. Podle dat z letošního jara lze minimálně o polovině českých krajů říct, že v tamních ústavech zůstávají jen jednotky dětí mladší čtyř let. A hlavně každým rokem jich ubývá.

„Hlavním důvodem je to, že se změnil přístup většiny krajů, které pochopily, že cesta umísťování takhle malých dětí do ústavní péče opravdu dobrá není. Vyslyšely tedy výzkumy, které to jednoznačně dokazují. Zároveň se rozvinul systém služeb a pěstounská péče na přechodnou dobu,“ říká Barbora Křižanová z organizace Lumos. 

Výjimkou jsou v tomto ohledu jen tři kraje – Ústecký, Plzeňský a Středočeský. V tamních kojeneckých ústavech se i na jaře letošního roku stále nacházelo více než 50 dětí mladších tří let. Zatímco třeba naopak v Praze bylo v roce 2018 ještě 58 takových dětí, letos je jich jen patnáct.

Foto: Lumos

Na to, proč zaostávají zrovna zmíněné tři kraje se podle Křižanové jen těžko hledá odpověď. „Rozhodně to není tím, co bývá často zmiňováno v souvislosti s Ústeckým krajem, že tam hlavní roli hraje soubor sociálních problémů ve smyslu vyloučených lokalit nebo vysoké nezaměstnanosti. Velmi podobné problémy řeší Moravskoslezský kraj a u něj jsou počty dětí v ústavní péči, rozsah nabízených služeb i počty přechodných pěstounů řádově jinde. Takže svádět to na to, že to je sociálně slabý kraj, je jen zástupný důvod,“ tvrdí Křižanová.

O 176 dětí v kojeneckých ústavech méně 

Většina krajů se však už na dosah přiblížila tomu, o co se snaží i zmiňovaná novela. Výsledkem je, že jen za poslední dva roky se v kojeneckých ústavech počet dětí do tří let snížil o 40 procent. Zatímco v roce 2018 jich tam bylo ještě 441, na jaře letošního roku jich bylo už jen 265. V kojeneckých ústavech je tak nyní paradoxně méně dětí mladších tří let než dětí starších, kterých je 294. A to přesto, že ústavy byly ze zákona zřizované pro péči o první zmíněnou skupinu.

Foto: Lumos

Nejmenších dětí, které svůj život začínají v kojeneckých ústavech, je tak každým rokem méně, ale přeci jen stále existují – obzvláště v některých krajích. A to je hlavní důvod, proč má navrhovaný konec takových ústavů i své odpůrce. 

„Můj osobní názor je, že úplné zrušení kojeneckých ústavů do tří let není reálné. Můžeme maximálně hovořit o transformaci těchto zařízení. Nejprve totiž musíme zajistit, aby byl v Česku dostatek přechodných a dlouhodobých pěstounů, kteří chybí napříč republikou. Navrhnout A a nemít B je dle mého názoru velice nešťastné,“ říká poslankyně ANO Jana Pastuchová, která je předsedkyní poslaneckého výboru pro sociální politiku.

Fakt, že už na jaře bylo v kojeneckých ústavech jen 265 dětí mladších tří let je podle ní samozřejmě dobrá zpráva. „Čísla jsou to příznivá, ale musíme právě na těch 265 dětí myslet. Co bude s nimi?“ ptá se Pastuchová.

Zkušenosti úspěšných krajů podle studie naznačují, že v první řadě by měla přijít ještě větší snaha skutečně snížit jejich počet na nulu. K tomu by měla pomoci sociální a odborná podpora rodině, která by umožnila, aby dítě zůstalo doma. Jinými slovy, měly by se na minimum omezit případy, kdy děti opouštějí rodiny jen kvůli ztrátě bydlení či kvůli jiným socioekonomickým důvodům.

Posílit síť pěstounů

V případech, kdy by to nešlo – například v rodinách, kde jsou děti týrány – přicházejí na řadu náhradní rodiny. Posílení sítě pěstounů, kteří se o děti starají na přechodnou dobu, se osvědčilo v řadě krajů a podle autorů studie by zafungovalo i v krajích, kde se počet malých dětí v kojeneckých ústavech drží stále poměrně vysoko. 

Trochu jako vzor slouží Zlínský kraj, který své dva kojenecké ústavy zrušil už v roce 2016 a dětem dokáže pomáhat i bez podobného zařízení. Za poslední čtyři roky navíc přestaly ústavní péči o nejmenší děti zajišťovat také další čtyři kojenecké ústavy. Jeden v Pardubickém kraji, dvě zařízení v Moravskoslezském kraji a jedno v Jihomoravském kraji. „Přitom neplatí, že by z těchto krajů byly děti umísťovány do kojeneckých ústavů v jiných krajích,“ dodávají autoři studie.

Foto: Lumos

Dále tvrdí, že kojenecké ústavy už nejsou potřeba ani v případě, že by na některé děti náhradní rodina nezbyla. Za všech přibližně 550 aktuálně obsazených lůžek v kojeneckých ústavech se podle nich totiž najde v sociálním systému vhodnější náhrada.

„Jsme si vědomi toho, že může být určitá skupina dětí, pro kterou se nenajde náhradní umístění nebo nemohou zůstat v rodině. Jenže to se bavíme o řádově jednotkách dětí. Například děti s těžkým zdravotním postižením mohou být v rámci malé pobytové služby pod domovem pro osoby se zdravotním postižením, ale ne tak, aby byli přemístěni do velkého ústavu. Opravdu musí jít o službu pro maximálně čtyři děti, která je v běžné zástavbě, je to byt nebo malý dům. Ale rozhodně ne velký ústav pro desítky dětí,“ vysvětluje Křižanová.

Na malé pobytové služby, kde by byla dětem věnována důkladnější pozornost, by se ostatně mohly přeměnit i některé stávající kojenecké ústavy. S čímž ostatně souhlasí i poslankyně Jana Pastuchová. Ta je však proti tomu, aby se kojenecké ústavy jako takové démonizovaly.

Dětské domovy už nejsou plné velkých zamřížovaných pokojů 

„Stávající kojenecké ústavy, dětská centra a dětské domovy už dávno nejsou ohromné pokoje s mřížemi v oknech a velkým množstvím dětí. Osobně je navštěvuji a to už opravdu není realita. Zpravidla se jedná o menší skupinky dětí, o které se starají tety či strejdové a fungují prakticky jako rodina,“ tvrdí poslankyně.

K ideálnímu prostředí však pochopitelně mají kojenecké ústavy poměrně daleko. Děti tam samozřejmě netrpí hladem nebo zimou, mají i dostatek hraček a neschází jim ani kvalitní zdravotní péče. Co jim však chybí je zejména individuální péče, kterou sestry při starosti o velké kolektivy dětí poskytnout nemohou. 

Batolata tak například uspává někdo jiný, než kdo k němu přijde po jeho probuzení. Děti kvůli tomu nemají příležitost vypěstovat si pevnou vazbu ke stále pečující osobě, zpravidla matce, jakou mají v normální nebo náhradní rodině. Sestřičky s dětmi navíc nesdílí jejich osobní život a děti je nemohou pozorovat při běžných činnostech, jaké se odehrávají v rodině. 

Řada výzkumů, ale i zkušenosti pěstounů tak ukazuje, že děti, které v těchto ústavech začaly život, mají oproti svým vrstevníkům například opožděný vývoj řeči, psychomotoriky, ale i dalších dovedností. V pokročilejším věku mají také obtíže navazovat smysluplné vztahy, jsou nejisté, nevěří si a nemají vybudovanou základní důvěru v bezpečí okolního světa.

Jeden z výzkumů například ukázal, že zatímco ani jedno z dětí vyrůstající v rodině problémy s navázáním citové vazby nemělo, u dětí z ústavní péče už takových dětí byla většina – konkrétně 56 procent.

K podobnému závěru došel pod dlouhotrvajícím výzkumu i tým pod vedením českého psychologa Radka Ptáčka z Národního institutu pro děti a rodinu. „Na vývoj dětí i jejich budoucí spokojenost a úspěšnost v životě má vliv přítomnost, či naopak nepřítomnost citové vazby,“ říká Ptáček. Čím delší dobu děti prožijí v ústavní péči a čím dříve jsou odloučeny od své matky nebo jiné blízké osoby, tím je podle něj jejich deprivace větší.

O tom, zda už v Česku nebude možné dávat děti mladší tří let do ústavní péče, by mohli poslanci rozhodovat ještě letos na podzim, což sliboval bývalý ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Poslancům však zbývá už jen necelý rok, než se budou konat volby a složení sněmovny se výrazně promění.

Aleš Juchelka (ANO), který je předkladatelem jiné novely rovněž rušící kojenecké ústavy, však věří, že kojenecké ústavy stihne zrušit ještě tato sněmovna. „Doufám, že se novela projedná do konce volebního období a že to dopadne dobře. Pomohlo by to strašné spoustě dětem a hodnotově také celé naší společnosti,“ říká poslanec. 


Zdroj příspěvku

Koukněte také

Autoškoly budou mít etický kodex. Sexuální obtěžování musíme zarazit, míní ombudsman

Některá svědectví obtěžovaných žaček autoškol, které se na redakci obrátily, jsou skutečně drsná. Namátkou: „Lektor …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *