Domů / Zahraniční zprávy / Příběh nejznámějšího únosu 80. let: Loď Achille Lauro

Příběh nejznámějšího únosu 80. let: Loď Achille Lauro

První říjnové noci roku 1985 vzlétlo z Izraele osm letounů F-16 směrem na západ na misi dlouhou přes čtyři tisíce kilometrů. Všechny stroje dočerpávaly palivo ve vzduchu nad Středozemním mořem. Ke konci svého letu piloti snížili nadmořskou výšku tak, aby se vyhnuli libyjským a tuniským radarům. Než se rozednilo, dopadly jejich bomby na předměstí Tunisu Haman Šát.

Tam měla sídlo Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) Jásira Arafáta a elitní palestinská ozbrojená skupina Síla 17, která zároveň dělala Arafátovi ochranku. Při nečekaném úderu zemřelo čtyřiadvacet lidí z Arafátova okolí, sám předák OOP ale tu noc nebyl „doma“. Izraelské letouny se v pořádku vrátily na základny, zatímco někteří Palestinci začali spřádat pomstu.

Konkrétně Abul Abbás, člen širšího vedení OOP a zároveň vůdce malé frakce nazvané Palestinská osvobozenecká fronta, která dostávala peníze a výzbroj z Iráku. Abbás určil cíl odvety: čtyřčlenné komando dostalo za úkol pod falešnými jmény a jihoamerickými pasy nastoupit na výletní loď Achille Lauro a doplout do izraelského přístavu Ašdod. Tam měla čtveřice unést izraelský autobus a pokusit se vyměnit pasažéry za Palestince odsouzené v Izraeli za terorismus.

Achille Lauro bylo luxusní italské plavidlo, které vyplulo s turisty z Janova na Středozemní moře a po dvou zastávkách v Egyptě byl Ašdod na jihu Izraele posledním kotvištěm. Náhoda – ve skutečnosti technická závada – způsobila, že se dramatický a tragický příběh odvíjel 7. října 1985, tedy přesně před pětatřiceti lety, jinak.

Když Achille Lauro zakotvila v egyptské Alexandrii, skoro sedm stovek cestujících vystoupilo a šlo na prohlídku města. Na palubě zůstalo osmdesát pasažérů. Mezi nimi čtyři Palestinci, kteří v zavazadlech ve svých kajutách měli samopaly a granáty. Posádka k obědu cestující svolává obvykle přes megafon, zařízení se ale pokazilo. Stevardi museli osobně obcházet kajuty, klepat na dveře a volat, že oběd je připraven.

Čtveřice, která unesla loď 7. října 1985. | Foto: Profimedia.cz

Surová vražda

Když však jeden z členů posádky zaťukal u kajut Palestinců, kteří oficiálně vystupovali jako Jihoameričané, nikdo se neozýval. Klepal dál a dál, hlasitě volal. Teroristé uvnitř se mylně domnívali, že jsou prozrazeni a přišla je zatknout policie. Sestavili a nabili samopaly, připravili granáty a vyvalili se ven. Shromáždili vyděšené cestující, aby jim oznámili, že se zmocnili kontroly nad lodí, a kapitánovi nařídili okamžitě odplout.

Dalším členům posádky rozkázali, aby podél lodi rozmístili barely s palivem, což sníží možnost, že na ně někdo zaútočí. Pokud by to udělal, okamžitě by vyhodily Achille Lauro do povětří. Únosci také prohlédli pasy všech lidí na palubě, oddělili Brity a všechny, které podle jména či vzezření považovali za Židy.

Unesená loď Achille Lauro.

Unesená loď Achille Lauro. | Foto: Profimedia.cz

Zároveň rozkázali všem vystoupat po schodech na horní palubu, to ale nemohl splnit čtyřiašedesátiletý Američan Leon Klinghoffer. Byl upoutaný na invalidní vozík, manželka Marilyn jej odmítla opustit. Teroristé ji násilím donutili po schodech odejít a lidé na horní palubě zaslechli zezdola výstřel. Jeden z teroristů Klinghoffera zastřelil a jeho tělo pak vrazi i s vozíkem přikázali skupince cestujících hodit do moře. Kvůli surovosti a krutosti tohoto činu patří únos Achille Lauro k nejznámějším teroristickým útokům 80. let. Vrazi se však trestu vyhnuli.

Diplomatická krize

Unesené plavidlo odmítly přijmout Sýrie a Kypr, nakonec se do vyjednávání vložil tehdejší egyptský prezident Husní Mubarak. Vyzval teroristy, aby všechny rukojmí propustili a vzdali se egyptským vojákům výměnou za to, že se jim nic nestane. Egypťané poslali čtveřici letadlem do Tuniska, tamní vláda stroji ale nedovolila na americký nátlak přistát. Let skončil na Sicílii, kde letiště obklíčili italští vojáci.

Achille Lauro v Port Saídu.

Achille Lauro v Port Saídu. | Foto: Profimedia.cz

Spojené státy počítaly s vydáním teroristů, ale dočkaly se nepříjemného překvapení. Italský premiér Bettino Craxi to odmítl a povolil všem čtyřem únoscům odjezd do Jugoslávie. Způsobilo to vážnou diplomatickou krizi mezi Římem a Washingtonem, na jugoslávském území byli teroristé mimo americký dosah.

Arafat se od útoku distancoval a tvrdil, že o něm nevěděl. Abul Abbás, který ho naplánoval, se v roce 1988 zúčastnil v Alžíru zasedání Palestinské národní rady. Byla to důležitá schůzka, na které palestinské vedení poprvé vyjádřilo ochotu uznat existenci Izraele. Když se zahraniční novináři ptali Abbáse, zda lituje únosu Achille Lauro a smrti Klinghoffera, nejprve váhal s odpovědí. Pak řekl: „Chtěl bych, aby i jména našich mrtvých a našich mučedníků byla tak známá jako jméno Leona Klinghoffera.“

Později se Abbás uchýlil do Iráku, kde jej v dubnu 2003 po pádu Saddáma Husajna zajali američtí vojáci. Zemřel v americkém zajetí za nejasných okolností.

Marilyn Klinghofferová, vdova po Leonu Klinghofferovi.

Marilyn Klinghofferová, vdova po Leonu Klinghofferovi. | Foto: Profimedia.cz


Zdroj příspěvku

Koukněte také

Nezapomínejme na klimatickou krizi. Musíme snížit emise, říká šéf E.ON Záklasník

Generální ředitel energetické společnosti E.ON Martin Záklasník se zapojil do klimatického speciálu Planeta v nouzi. …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *